Beznaděj

Další povídka, tentokrát ta nejnovější, dopsala jsem jí teprve včera.. ;)
Pracovala jsem na ní týden, teda jako minulý pátek jsem jí začala psát, ale tak znáte to, psala jsem jen když byl čas, což bylo tak jen asi 3 dny.. ;)




Tahle není ani o lásce ani o nenávisti, prostě jen o naději. Ale uvidíš až si jí přečteš.. ;)
Ps: Kurzívou jsou psané její myšlenky, tak jen aby jste se orientovali.
---------

Courala jsem se chodbou a v očích měla slzy. Zastavila jsem se a sedla si na lavičku co byla po mé boku, slzy nešly zadržet. Mpf no a co stejně tu nikdo není, tak je nikdo neuvidí. A na ten tělák kašlu, se taky nic nestane když tam jednou nepudu.

Seděla jsem tam možná tak 5 minut, neví čas jsem moc nevnímala. Když v tom jsem zaslechla nějaký hluk. Asi jen někomu končí hodina či semík. Doufám, že projdou rychle. Trochu otrava moc to zdržujou.

„Ahoj, co ty tu tak sama?“ zeptal se mě můj kamarád, jo podle hlasu jsem ho poznala. Tak jsem zvedla hlavu abych mu mohla odpovědět, tak nějak mi bylo jedno, že uvidí ty uslzené oči.

„Čaaau, já nevím, prostě tu tak sedím no..“ odpověděla jsem mu a z pravého oka se mi vykutálela osamělá slza.

„Mám se ptát co se stalo?“ optal se zdvořile a přisedl si ke mně na lavičku.

„Já nevím, připadá mi, že jde všechno do kytek.“ Vzlykla jsem, Nathan byl tak hodný, že mi podal kapesník, který vylovil z jeho batohu. Otřela jsem si tu slzu, která mezitím ztekla až k bradě.

„Takhle ti to sluší mnohem více, bez slz.“ Řekl mi. Musela jsem se trochu pousmát, za vším hledá aspoň trošku něčeho dobrého.

„Děkuji.“ Hlesla jsem.

„Pojď nebo tu chceš sedět věčně?“

„Ne to ne, jen musím se převlíct, přece jenom mam na sobě pořád věci na tělocvik.“

„Tak já tady na tebe počkám.“  K šatně to mám pár metrů, i tak se mi nechtělo samotné.

„Pojď se mnou, prosím. Vím že to zní blbě, ale nechci být sama.“ Řekla jsem potichu.  Tak spomohl se zvednout, teda nastavil mi ruku a on mě vytáhnul na nohy.Když jsem  se pak pomalu převlíkala, Nathan byl tak galantní, že se na mě ani moc nekoukal a podával mi kousky oblečení a ty z tělocviku uklízel do tašky.

„Hotovo, můžeme jít.“ Snažila jsem se nahodit povzbudivý úsměv, ale myslím že to nevyšlo.  Jelikož mě v zápětí objal okolo ramen.

„Uvidíš všechno bude zase lepší.“ Zašeptal do mých vlasů.

„Děkuju.“ A už jsem zase měla slzy v očích, ale já nechtěla brečet, to ono samo. Radši jsem je rychle zahnala a vyšla ze dveří.

„Kam půjdeme? Nebo někam musíš?“ zeptal se mě, když jsme byli před školou.

„No já mam čas, myslim že dneska už bych nic nedělala, ale co ty? Nepospíchám na autobus nebo tak?“ zase jsem mluvila trochu tišeji než normálním hlasem, ale už jsem naštěstí úplně nešeptala.

„Neboj, já si to nějak zařídím.“ Mrknul na mě, když tak mě můžeš doprovodit na bus, pokud se ti bude chtít.“

„Ráda.“ Konečně upřímný úsměv se mi objevil na tváři.

„Pojď půjdeme tudy, dostaneme se k lesu. Můžeme jít pomalu a ty mi mezitím řekneš co se děje, teda pokud budeš chtít.“

„Dobře, jen nevím jestli to řeknu všechno správně, neumím moc vysvětlovat takhle věci a sama to tak trošku nechápu.“

„Nevadí, jestli nechceš nemusíš to dělat.“

„Já ti to řeknu, rada někoho se mi i bude hodit.“ Fjuuuuuu, jak mam sakra začít? Vždyť se v tom ani sama pořádně vyznám. Tak jsem po chvíli začala, tou dobou už jsme byli na dohled lesní cestě.

„Jde o jednoho kluka.“

„Hmm, to se tak nějak dalo čekat.“ Zamumlal si Nathaniel pod vousy.

„Myslím si že jsem do něj zamilovaná a on mě nechce, teda jako na chvilku mezi náma něco bylo, ale on nevím jakoby změnil názor a teď jenom kamarádi.“ Tak jo, kostru máme za sebou, ale tak co víc mu mam říct? Vždyť tohle je vlastně dá se říct celý.

„Je k tomu ještě něco více?“

„No jako ani ne, něco chceš slyšet i ty kecy typu, jak dobře mi s nim bylo? Jak jsem byla ráda, že jsem ho viděla a tak?“

„Jestli chceš tak o tom mluv, nebudu ti bránit.“ Proč sakra všechno nechává na mě? V mysli jsem na něj chtěla bejt naštvaná, ale zase na jednu stranu mi dával prostor abych se vypovídala.

„Nic zvláštního to není, prostě jsem si ho až moc rychle oblíbila, moje chyba.“

„Proč by to měla být tvoje chyba? Vždyť on měnil názor, nebo jsi snad udělala něco strašného?“

„No já nevím, právě že asi ne, jen u mě kamarád o víkendu co byli naši pryč. Ale nic se mezi námi nestalo tak já nechápu proč tohle, jako jo mohla jsem s nim spát a všechno, jenže jsem nechtěla. A to všechno kvůli němu.“ Fííííha fakt je to lepší, když jsem mu to všechno řekla. Asi věděl co pomáhá.

„Děkuju.“

„Co? Proč mi děkuješ? Vždyť jsem nic neřekl.“

„Ale nechal jsi mě ti všechno říct, je mi trochu líp, když jsem to někomu řekla.“

„Znám to, víš jak se se mnou rozešla Linda, tak jak ses mě pak ptala jak mi je, když jsi to ještě nevěděla a já ti řekl jen kousek, tak to pomohlo. Zkusil jsem to, jestli by to pomohlo i tobě.“

„Trochu to vážně pomohlo.“ Musela jsem se na něj usmát.

„A ten kluk ti a trápení nestojí, neprovinila jsi se ničím, aspoň z mého pohledu ne. Jestli tohle udělal, tak prostě nemá cenu se tím trápit, může si za to sám, že ztratil takovouhle možnost být s tak dobrou holkou.“

„Děkuju, ale nemyslím si, že je to pravda s tou dobrou holkou.“

„Proč ne? Vždyt jsi fajn.“

„Dobře tak jsem fajn, nebudu se s tebou hádat.“

„No to bych ti ani neradil.“ A rozesmál se. Jeho smích mě donutil se usmívat. Mezitím jsme došli skoro až k autobusovému nádraží.

„Kolik je hodin?“

„15:45. Proč?“

„No v kolik ti jede autobus domu?“

„V 16:10..“

„Dobře, počkám tu s tebou a pak půjdu domů.“ Smile zase, je mi s ním fajn, prostě dobrej kamarád.

„Okey, půjdeme na zastávku si sednout?“

„Můžeme, odkud to jede?“

„Z devítky.“

„Vážně, to jsem za babičkou asi dlouho nejela, pamatuju si, že jsem nastupovala vždycky na pětce.“

„Jo no, přehodili to.“

Po chvíli jsme viděli přijíždět jeho autobus. Naklonil se kě mě a řekl mi. „Věr v lepší zítřky, nikdy nevíš co tě může potkat.“ A zase mrknul tím jeho neodolatelným způsobem, na tohle musel dostat už tolik holek.

„Neboj budu. Pa.“

„Ahoj.“ A naposledy se na mě usmál. Otočila jsem se a šla jsem směrem domů, nemám to zas tak daleko jen asi čtvrt hodinky pěšky, tak akorát na procházku.

Tak jsem beznaděj vyměnila za lepší zítřky.

-----------------------------------------

líbí?

AnnieXX

https://www.facebook.com/AnnemarieRadovaPhotography