Je to taková docela krátká povídka co jsem napsala před časem, pracuju i na jedné nové, ale ta zatím neni hotová. Tak tu pro vás mam tohle :)
----------
Musela jsem utéct, doma se to už nedalo vydržet. Utíkala jsem a ani nevím kam, najednou jsem byla v nějaké opuštěné zahradě. Očistila jsem si jednu židli a sedla si. Přitáhla si nohy k tělu, optřela hlavu o kolena a dala průchod svým emocím. Břečela jsem.
Třásla jsem se zimou, nemyslela na nic a znovu usnula.
Cítila jsem lehké kolíbání, jako by mne někdo houpal, ale neměla sem moc síly na to otevřít oči, ale povedlo se mi je na chviličku otevřít a já jenom špatřila anděla v klučíčím těle jak mne někaj nese, poté se mi zase oči zavřeli a já upadla do svého bezesného spánku.
Musela jsem spát asi dlouho, protože když sem se konečně probudila, spal on, ten krásný anděl co mě zachránil z té opuštěné zahrady. Spal v křesle, ruce měl podivně složené pod hlavou, ale na obličeji měl klidný výraz bez starostí. Koukala jsem okolo sebe, musela jsem být asi v jeho pokoji, byla tu postel, křeslo, pracovní stůl a skříň.
Chtěla jsem se posadit, ale neměla jsem ještě tolik silné ruce, aby mne udržely, tak jsem s žuchnutím zase ulehla do peřin. Jeho to asi probudilo, protože se zavrtěl a pootevřel oči. Vypadal trochu opsale, nedivila jsem se, za oknem byla tma a jedinné světlo vydávala lampička na pracovním stole.
"Už se cítíš líp?" zeptal se sametovým hlasem. Jenom jsem mu přikývla na souhlas.
"Je tu ještě nědko krom tebe?" optala jsem se ho já tichým hlasem.
"Ne. Jenom Lily, rodiče jsou na celý víkend pryč." odpovídal tím jeho sametovým hlasem, zvedl se ze židle, ukázal gesto abych chvilku počkala, po chvíli se vrátil a v náručí nesl krásnou šedou kočku. Položil ji vedle mne na postel a já si jí mohla pohladit. Měla úžasně hebký kožíšek.
"Je překrásná.. Jak se jmenuješ? Musím ti poděkovat, že jsi mne zachránil z té opuštěné zahrady." řekla jsem mu a přitom jsem pořád hladila jeho kočku Lily.
"Johny a ta zahrada vlastně patří k našemu domu, jenže ty jsi byla na tom nejodlehlejším místě, kam chodím jenom já, když chci být sám a přemýšlet." opáčil s mírným úsměvem.
"Opravdu ti moc děkuju Johny, nevím co by se stalo, kdyby jsi mne nenašel." řekla jsem mu ještě nazpátek a on se andělsky usmál.
Když jsme si potom ještě spolu dál povídali, sedl si vedle mě na postel a hladil Lily. Já jsem byla ještě trochu unavená, tak si ani nepamatuju, kdy jsem znovu usnula.
Ráno jsem se probudila a on ležel tak blízko, že to ani nebylo možné. Zblíska vypadal ještě krásněji. Dala jsem mu pusu na rty a pozorovala jsem ho než se probudil. Párkrát zamrkal a poté upřel své zelené oči na mě. Nešlo dělat nic jiného než se připitoměle usmívat a zamumlat něco jako dobré ráno.
Když oděšel z pokoje, našla jsem si papír, tužku a napsala mu dopis na rozloučenou, ve kterém jsem mu na všechno ještě jednou poděkovala, ale že už jsem musela jít, aby se po mě doma všichni nescháněli. Nakonec jsem mu po zaváhání připsala na konec moje číslo, kdyby něco..
Posbírala jsem si všechny svoje věci a co nejtišeji jsem odešla, nechtěla jsem, aby mne slyšel...
-----------
říkala jsem, že je kraťoučká. Jo nemůžu pořádně ani psát kvůli tomu prstu a táta si ze mě dělá srandu, že s tim budu muset do nemocnice na strhnutí nehtu. Docela se bojim, že nakonec bude mít pravdu.. :(
 |
| chybí mi sluníčko !!!! ( někdy leden-únor 2012) |
Jdu rekonvalescencovat..
Tak ta se ti fakt povedla :), je fakt hezky napsaná a jo s tím sluníčkem máš pravdu, jako tohle počasí už mě vážně nebaví :p :D
OdpovědětVymazatPáni, to je nádhera. Máš talent. Dej vědět až bude ta další povídka. Ráda si od tebe zase něco přečtu :)
OdpovědětVymazat